Každý začíná uvažovat nad tím, co se bude dít mezi Hodnocenými bitvami a červnovou FL. My máme odpověď – minimaraton o tank na V tieru M10 RBFM, nový francouzský prémiový tank!


Jde o analogickou událost jako minulý rok s tankem T-34 a jedná se také o historickou událost. Název maratonu “Den D” nese v sobě historický podtext, stejně tak i to, o jaký tank se jedná není náhoda. Navíc M10 RBFM má svůj vlastní 3D styl, který lze získat během akce “D-Day” (Den D).

3D styl “Sirocco” (Siroco) na M10 RBFM:

 


Historické okénko:

6.6.1944 OPERACE OVERLORD

Byla to největší vyloďovací operace v historii vojenství. Její rozměry byly velkolepé: 5000 lodí spolu s tisíci menších plavidel, podporovaných 11 000 letadly, mělo během 48 hodin vrhnout téměř 200 000 mužů proti Hitlerovu vychvalovanému Atantickému valu. Když ráno 6.června 1944, v den D, začaly první červánky pronikat tmou, viděli němečtí pozorovatelé při pohledu z normandského pobřeží, jak se před nimi, kam až jejich oči dohlédnou, rozprostírají svazy 5300 námořních lodí, od největších válečných plavidel po nejmenší hlídkové lodi. Největší invazní flotila jaká kdy byla sestavena, zahrnující válečné lodi, obojživelná plavidla, pomocné a výsadkové lodi z Velké Británie, USA, Francie, Kanady, Polska, Řecka a Holandska, byla připravena zahájit osvobozování Evropy.

Vylodění v Normandii začínalo pozvolna. 1.dubna je vydán zákaz vstupu návštěvníků na celé jižní pobřeží Anglie od Cornwallu po oblast East Anglia. 23.května určuje gen. Eisenhower 5.červen za den D. 28.května je datum dne D a hodina H oznámena velitelům. 31.května začíná nakládání lodí a výsadkových plavidel; veškeré osádky jsou „zamčeny” na lodích; Royal Navy pokládá zvukové bóje k označení okrajů německých minových polí. 1.června admirál Ramsay přejímá velení nad invazní flotilou a oblastí La Manche. 2.-3.června vyplouvají první lodi dělostřelecké podpory ze Skotska a Severního Irska; britské miniponorky vyplouvají k Normandii. 3.června se zhoršuje počasí. 4.června v 03.15 se invazní flotila dává do pohybu. V 05.00 je vydán signál přeložit operaci o 24 hodin (dnem D se stává 6.červen). všechna plavidla se vracejí do přístavů s výjimkou jednoho konvoje plavidel LCT. 4.června ve 23.00 vydává adm. Ramsay povel k vyplutí, aby flotila zvládla úkol k 6.červnu. 5.června v 04.15 je vydáno konečné rozhodnutí „start”. 5.června od 23.00 startují letadla s výsadkáři, směr Francie.

Při vylodění spojenecké síly prolomily Hitlerův Atlantický val a znovu otevřely v severní Francii západní frontu. Na průběhu bitvy se projevilo několik faktorů — výhoda naprostého překvapení na straně Spojenců, jejich zdrcující převaha ve všech druzích zbraní, výborná příprava (vyvinuli velké množství zbrusu nových vyloďovacích technik), dobře organizovaná činnost francouzského odboje, v neposlední řadě i vážné nedostatky Atlantického valu, nízká kvalita jednotek, které ho měly bránit, a absolutní nepřítomnost Luftwaffe nad vyloďovacími plážemi a La Manchev první fázi vyloďovací operace.I v dalších dnech si však Spojenci udržovali absolutní převahu na moři a výraznou (a místy i absolutní) převahu ve vzduchu. Spolu s Hitlerovou nerozhodností, který ještě několik dnů po dni D považoval akci za předstíranou (díky úspěšné spojenecké dezinformační kampani si stále myslel, že invaze bude provedena na Pas-de-Calais [pɑ də kalɛ] IPA) a nedovolil nasadit proti Spojencům své nejsilnější jednotky, zcela vyloučilo úspěšné zničení spojeneckého předmostí. K Hitlerově porážce také napomohlo vysazení desetitisíců spojeneckých parašutistů po celé Normandii. Mezi nejznámější výsadkářské boje patří bitva o St. Mere Église, bitva o Pegasus Bridge, a ještě několik dalších vesnic.


Datum vylodění

Původní termín vybraný pro vylodění byl stanoven na 5. června. Začátkem června se ale znatelně zhoršilo počasí, což nutilo k posunutí termínu zejména kvůli vysokým vlnám a vlnobití na vyloďovacích plážích a nemožnosti nasadit parašutisty a letectvo. Zásadní posunutí data na červenec by ale znamenalo šanci, že by se dříve nebo později informace o přípravě útoku dostaly do rukou nepříteli a místo vylodění by bylo prozrazeno, čímž by došlo ke ztrátě momentu překvapení. Vzhledem k rozsahu operace na území Velké Británie byli rozmístěni vojáci v mnoha táborech, kde čekali na nalodění a reálně hrozilo nebezpečí prozrazení. Vylodění bylo naplánováno na dobu úplňku, kvůli letectvu a hlavně kvůli vysokému přílivu.

Na operační poradě u vrchního velitele Dwighta D. Eisenhowera dne 5. června se řešila otázka, zdali se vojáci vrátí do táborů a nebo bude pokračovat již započatá operace. I přes nepříznivé hlášení hlavního meteorologa (James Stagg) z Eisenhowerova štábu, jemuž velel generál Walter Bedell Smith, někteří polní velitelé (např. Bernard Law Montgomery) navrhovali, aby se v invazi pokračovalo i přes špatné meteorologické podmínky. Nahrávalo jim také, že Němci na druhé straně kanálu nepředpokládali, že se Spojenci pustí do invaze v nepříznivém počasí, a tak si část velitelů vzala volno a odjela k rodinám a na rekreaci. Nakonec byla operace pouze o 24 hodin odložena na 6. června.


Vzdušné výsadky

Plán Spojenců počítal s tím, že se jim podaří vybudovat bezpečné předmostí, ze kterého by mohli podniknout další mohutný útok, což by zajistilo vylodění hlavní části invazních sil. K tomuto účelu bylo potřeba zajistit vyloďovací pláže a znemožnit odražení invaze zpět do moře (což by znamenalo hlavně zastavení vyloďování). Předpokládalo se, že Němci do oblasti vylodění začnou brzy stahovat posily, a to i v době, kdy budou ještě vojáci bojovat na plážích. Aby se zamezilo snadnému přesunu německých záloh, bylo rozhodnuto, že do týla Atlantického valu budou vysláni parašutisté, kteří obsadí strategická místa, a znemožní tak nepříteli stahovat zálohy a seskupit síly proti invazním vojskům.

Ve večerních hodinách začali nad oblastí Normandie seskakovat spojenečtí parašutisté ze 101. a 82. výsadkové divize americké armády a britského výsadkového sboru, celkem 13000 výsadkářů, kteří měli za úkol obsadit strategické křižovatky, mosty a vesnice. Cíli jejich seskoku před rozbřeskem bylo: zabezpečit čtyři východy z pláží před námořním výsadkem. To bylo nesmírně důležité, neboť tyto čtyři cesty na náspech byly jedinými trasami přes zatopené území, které pokrývalo západní část sektoru Utah. Jihozápadně potom dobýt a zabezpečit dva mosty a jedno zdymadlo přes řeku Douve a zničit velký železniční a silniční most přes tutéž řeku. Tyto cíle byly uloženy jednotkám 101. divize. Západně od 101. divize měla 82. divize zajistit západní břeh řeky Merderet a držet předmostí, zničit dva mosty a dobýt město Ste. Mere-Eglise. První transportní letouny s výsadkovými jednotkami odstartovaly 5. června ve 22.15 z letišť v jižní Anglii. Výsadky 101. ani 82. divize neprobíhaly podle plánu. Noční výsadky často bez navigačních prostředků způsobily, že obě divize byly rozptýlené a utrpěly při výsadku ztráty. Přestože místa shozu i jednotky byly promíchané, cíle byly nalezeny, dobyty a drženy. Jednotky 101. divize zabezpečily čtyři východy z pláže Utah v den D ve 13.00. U severních východů (3 a 4) se parašutisté spojili s vojáky 4. pěší divize postupujícími z pláží do vnitrozemí. Útok 82. divize na Ste. Mere-Eglise uskutečnilo asi 360 vojáků 505. jednotky výsadkové pěchoty. S využitím rychlosti, překvapení a noční tmy pronikli do města v 4.30, přerušili komunikace s Cherbourgem a hnízda německého odporu zlikvidovali. V 9.30 bylo první osvobozené město ve Francii pod kontrolou Američanů, i když se ve 12.00 začal od jihu rozvíjet německý protiútok. Na mnoha místech sektoru 82. divize byla situace zmatečná. Řada jednotek byla vysazena do bažinaté oblasti podél řeky Merderet, kde mnoho vojáků utonulo. Na východním břehu probíhaly boje o předmostí u la Fiere a u Chef du Pont, ale rozptýlené skupiny vojáků shozených západně od řeky zůstaly izolované až do dne D+4, přičemž jejich cíle na řece Douve byly nedosažitelné. Ke konci dne D 82. divize stále nenavázala žádný kontakt s jednotkami z pláží. Část výsadku byla provedena na kluzácích.


Boj o pobřeží

Samotné vylodění bylo úspěšné, ale nyní bylo nutné prorazit z Normandie, osvobodit Bretaň a následně postupovat do vnitrozemí, směrem k Paříži. Aby toho Spojenci dosáhli, rozhodl se generál Eisenhower rozdělit Normandii do dvou sektorů: britského a kanadského na východě a amerického na západě. Šlo o to, aby Britové (pláž Gold a Sword) a Kanaďané (pláž Juno) na východě vázali německé tankové divize, které se přemisťovaly z Pas-de-Calais, zatímco Američané na západě obsadí poloostrov Cotentin (z vyloďovacích pláží Utah a Omaha) s přístavním městem Cherbourg a prorazí do Bretaně.

Dalším důležitým strategickým cílem se stalo město Caen v britském sektoru. Jako největší Normandské město bylo Caen důležitou strategickou křižovatkou v oblasti. Němci však ve městě a jeho okolí drželi až osm pancéřových divizí a sedm pěších divizí, a tak se stalo, že i když mělo být Caen dobyto už 6. června, protáhly se boje o město na dlouhé dva měsíce. Američané však nyní měli volné ruce a mohli se pokusit o průlom z Normandie. Všichni uřčitě znají názvy pláží, kde se spojenci vylodili. Sword, Juno, Gold, Omaha a Utah.

Omaha Beach, česky pláž Omaha, je kódové označení pro jeden z pěti sektorů, ve kterých proběhlo 6. června 1944 v rámci Operace Overlord během druhé světové války vylodění spojeneckých vojsk do Němci okupované Francie.

Pláž Omaha se nachází v Normandii ve Francii při Lamanšském průlivu. Je 8 km dlouhá a sahá od Sainte-Honorine-des-Pertes na východě po Vierville-sur-Mer na západě na pravém břehu estuáru řeky Douve. Vylodění zde bylo nezbytné, neboť tím došlo k propojení britských sil vyloďujících se na východní Gold Beach s americkými silami, které se vylodily na západní pláži Utah. Dobytí pláže Omaha měla na starosti Armáda Spojených států amerických, jejíž dopravu na místo určení zajistilo Námořnictvo Spojených států amerických podporované Royal Navy.

V Den D zaútočila nezkušená 29. pěchotní divize posílená o devět rot U.S. Army Rangers převedených z Pointe du Hoc na západní polovinu pláže. Ohněm již pokřtěné 1. pěší divizi byla svěřena východní polovina. Bylo naplánováno, že počáteční vlny útoku, které se skládaly z tanků, pěchoty a ženistů, ochromí pobřežní obranu, a umožní tak přistání větším lodím a následujícím invazním vlnám.

Primárním cílem bylo zajistit předmostí o hloubce osmi kilometrů mezi Port-en-Bessin a řekou Vire, spojení s britskými jednotkami vyloděnými na Gold Beach na východě a dosažení oblasti Isigny na západě kvůli spojení s VII. sborem z Utah Beach. Oproti nim stála německá 352. pěchodní divize, z níž značnou část tvořili teenageři doplnění veterány z východní fronty. 352. divize nikdy nepoznala žádný vojenský trénink. Z jejích 12 020 mužů mělo zkušenosti z boje jen 6800. Ti všichni měli ubránit 53 km fronty. Němci byli rozmístěni v opěrných bodech podél pobřeží. Jejich strategie byla založena na zničení nepřátelského útoku ještě na vodní hladině.

Jen velmi málo dějů se nakonec na pláži Omaha událo tak, jak bylo naplánováno. Problémy s navigací způsobily, že většina vyloďovacích člunů své cíle po celý den míjela. Obrana byla neočekávaně silná a způsobila přistávajícím americkým jednotkám těžké ztráty. Ženisté se snažili pod těžkou palbou odklidit překážky, aby se mohli později vojáci protlačit těmi několika málo kanály, které byly vytvořeny. To způsobilo následně problémy a dalším vlnám zpoždění. Malých průniků bylo nakonec dosaženo skupinami přeživších, jejich improvizovanými útoky a vyšplháním se na skály mezi nejvíce bráněnými body. Na konci dne byly vybojovány dva izolované opěrné body, které byly následně využity proti slabším obranným postavením ve vnitrozemí. Původních cílů Dne D tak bylo dosaženo ve dnech následujících.


Průlom

Boje probíhaly v obou sektorech velmi tvrdě. Všechny britské pokusy dobýt Caen ztroskotaly a Cherbourg padl do amerických rukou až 27. června. Na konci června bylo již v Normandii přes 875 000 spojeneckých vojáků, mnozí velitelé se však obávali, že se plánovaná operace nerozvíjí dostatečně rychle. Na počátku července byly invazní jednotky jen 24 km od pobřeží, což v praxi znamenalo, že dobyli pouze pětinu plánovaného území. Během druhého červencového týdne se zdálo, že došlo k patové situaci, ale polní maršál Montgomery jako jediný z velitelů neztrácel optimismus. Dne 10. července vydal “Monty” rozkaz k průlomu z Normandie. Jednalo se o Operaci Cobra v americkém sektoru a operaci Goodwood v britském sektoru. Operace Goodwood začala 18. července. Britové však narazili na neobyčejně silný odpor u hřebenu Bourgébus. Silné deště poté útok zcela zastavily. Zdálo se, že ofenzíva ztroskotala. Ve skutečnosti Montgomeryho záměr vázat zde německé divize vyšel. Poté, co 19. července padlo město Saint Lo, mohl i americký generál Bradley zahájit svoji ofenzívu na západě, Operaci Cobra. Ačkoliv nezačala vůbec dobře, brzy 31. července Američané dobyli město Avranches a jeho důležitý most. Nově příchozí generál Patton se svoji 3. armádou most využil a pronikl do Bretaně. Průlom z Normandie se tedy nakonec vydařil. 3. srpna se ještě Němci pokusili vrazit mezi americké armády klín v okolí města Mortain a zastavit spojenecký postup. Útok však ztroskotal a Spojenci vytrvale postupovali do vnitrozemí.

Respekt všem bojujícím stranám!

37
Komentujte

avatar
  Odebírat  
Upozornit na
Koblaster
Čtenář
Koblaster

A víme datum kdy to začne? Moc nerad bych to propásl…

Sstyx
Čtenář
Sstyx

Bohužel, zatím ne, ale počítala bych s prvním max druhým červnovým tydnem

Tiger II.
Čtenář
Tiger II.

Ked zacne vylodenie v Normandii. 🙂

josef.bukvice
Čtenář
josef.bukvice

Doplním předběžné parametry tohoto prémiového věžového stíhače tanků:

https://thedailybounce.net/world-of-tanks/supertest-m10-rfbm-tank-destroyer/
nebo
https://tanks.gg/tank/m10-rbfm

DoktorKevina
Admin

Taky jsme informovali, jen to není přímo součástí článku. Děkuji za upozornění na chybějící odkaz
https://wotko.cz/m10-rfbm-na-supertestu/

Glock17
Čtenář
Glock17

Opět historický fail od WG. Nemám nic proti T6 prémiáku do francouzského stromu, ale je legrační, že mu dali skin, který se OPRAVDU NEHODÍ k červnovému minimaratonu.

1. M10 Wolverine pojmenovaný “Siroco” patřil do sestavy 4. obrněného pluku námořní pěchoty 2. obrněné divize Svobodných Francouzů (4ème Régiment Blindé de Fusiliers Marins, 2e Division Blindée, též nazývaná La Division Leclerc), která se v Normandii vylodila pod vedením plk. de Langlade až 1. srpna 1944 jako jednotka třetí vlny posil.

2. Siroco se v sestavě 2e DB zúčastnil dobytí Paříže dne 24. srpna 1944 a proslavil se zejména odstřelením Pantheru (provedení A nebo G) na Place de la Concorde na vzdálenost cca 2 km (kdy střílel od Arc de Triomphe přes celá Champs-Élysées, což byl v té době úctyhodný výkon – tehdy se tankové souboje odehrávaly na vzdálenost cca 800 metrů a např. Wehrmacht zakazoval střílet tankistům na 1000 a více metrů, protože to bylo dle generálů jen plýtvání střelivem).

3. Kamufláž Siroca podle WG je nepřesná, stačí se podívat na dobové snímky nebo na originál v muzeu v Saumur (reálný historický skin má např. M10 ve Warthunder). Nejde jen o chybějící proužky na hlavni, ale taky o ty malé bílé tančíky namalované na bocích korby. V reálu měly totiž uvnitř bílé siluety namalované malé hákové kříže (alespoň na pravém boku ano). Taky nechápu, proč by Frantíci vezli na boku korby německý “jerrycan” na vodu (tmavě žlutá s bílým křížem). Francouzi byli zásobování americkým materiálem a US Army nepoužívala “jerrycans”. To je zase nějaká ad hoc “partyzánština” a lá WG.

4. Siroco nikdy (alespoň v této pozdní) kamufláži nenesl “tusks” (hedgerow cutting device, rhinos, culin-style cutters), tedy “kly” na probourávání se skrze živé ploty v Normandii. Když se Svobodní Francouzi vylodili, tak se spojenecké invazní síly už dostaly z normandské krajiny plné živých plotů na kamenných zídkách. Tohle zařízení se montovalo výhradně na americké tanky, které se účastnily Operation Cobra (25. – 31.07.1944), tedy před vyloděním Frantíků.

Takže jakýpak “historický kontext”… jen další podvůdek na hráče.

Zdroje:

Ad 1.
https://en.wikipedia.org/wiki/2nd_Armored_Division_(France)

Ad 2.
https://medium.com/war-is-boring/the-u-s-armys-tank-destroyers-weren-t-the-failure-history-has-made-them-out-to-be-ec595d8a433e

Ad 3.
https://www.chars-francais.net/2015/index.php/engins-blindes/automoteurs?task=view&id=1180
http://sdkfz7.free.fr/update_book.htm

Ad 4.
https://en.wikipedia.org/wiki/Rhino_tank

DoktorKevina
Admin

Dobrá práce.

OPQRSTUV
Čtenář
OPQRSTUV

Já myslím že je to úplně jedno.
Vypadá dobře a na zbytku nezáleží 😀

Glock17
Čtenář
Glock17

Ty prostě skočíš na každý marketingový blábol jen proto, že se ti produkt líbí? Tebe musí v hytlermarketech milovat.

Koblaster
Čtenář
Koblaster

Bude zdarma za maraton tak jaký marketing?

Glock17
Čtenář
Glock17

A které oddělení ve WG vymyslelo, že to bude historický skin/kamufláž (anýbrž odkazuje na reálný historický stroj, uvedení na trh se uskuteční u příležitosti historického výročí), když ne marketing? Že by storytelling dělali ajťáci?

OPQRSTUV
Čtenář
OPQRSTUV

Je to úplně jedno…..

Vortho
Čtenář
Vortho

@glock: Kde k tomu vidíš nějaký ofiko oznámení od WG?

Vortho
Čtenář
Vortho

On se vyjádřil, že ho to nezajímá, tudíž že mu je to šumák. Má to zkrátka u prdele a nerozhoduje se podle toho. Tak jaký “skočíš na každý marketingový blábol”? 😀 Když pro tebe něco není kritérium pro rozhodování, tím pádem ho nebereš v potaz, tak na něj skočit fakt nemůžeš.
Smiř se s tím, že valnou většinu hráčů nějaká historie nezajímá a nejsou tady kvůli doplňování vzdělání. Ani ze sebe nebudou dělat tankový historiky.

OPQRSTUV
Čtenář
OPQRSTUV

Přesně tak, ten tank je pěkně udělaný a na nějakou historii sere pes

Koblaster
Čtenář
Koblaster

Hmm říkáš T6 a není to náhodou V?

Glock17
Čtenář
Glock17

Jo, je to pětka.

Glock17
Čtenář
Glock17

Teď jsem se bavil s kolegou – francouzská armáda za WW II používala pro označení pěchoty “fusiliers”, což se do češtiny obvykle překládá jako “střelci” a ne “pěchota”. Ve starší české literatuře se objevuje taky pojem “fyzilíři”, což bylo označení pěchoty za Rakousko-Uherska.

Bertiboom
Čtenář
Bertiboom

A také byli “infantéristi” – další název pro pěchotu, “sapéři” – ženisté, “artileristi” – dělostřelci, “kavalérie” – jezdectvo, “marína” – námořnictvo, “aviatici” – piloti, “lapiduchové” – odnašeči a ošetřovatélé raněných v poli, “buršové”, “pucflekové” a hlavně ordonanc(e) Josef Švejk 🙂 A k těm “fyzilířům” – toto označení se pro “pěšáky” používalo cca do 90 let 19. století, poté bylo nahrazeno modernější názvem infanterie.
I u nás se používalo oficiální označení motostřelec, ne pěšák, což vzniklo spojením částí slov motorizovaný a střelec. Také armádní útvary byly motostřelecké, nikoli pěchotní. Pěchota, pěšák bylo v ČSLA hanlivé označení pro motostřelce, které s oblibou používali příslušníci ostatních útvarů.

Kurt von Strohm
Člen
Kurt von Strohm

bereš to z vlastní zkušenosti či z google ? ( já z vlastní zkušenosti )
v ČSLA / AČR ( v době povinné ZVS ) NIKDO nenazval pěšáka “pěšákem” – to byl prostě “Bigoš” , či BPVCH / BPVCHLP = Bigoš Polní Vzduchem Chlazený , popřípadě LP na konci znamená “Lopatkou Poháněný”

dále – “pěchota” a” motostřelci” jsou zcela rozdílné druhy vojsk , liší se jak dopravou ( motostřelci jsou kompletně na OT , pěchota má obvykle jen nákladní auta ) tak taktikou kdy je u motostřelců jejich OT nedílná součást a podpora ….
mimochodem od cca 70 let už nebyly v ČSLA “pěchotní” útvary , jen Tankové a Motostřelecké

a než se zeptáš – ano technicky vzato jsem byl bigoš jelikož jsem nosil světle zelený baret jako střelec na vz 53/59 a i naše druhá baterie s S-10M měla barety jak bigoši , tmavě modré barety u protivzdušné obrany nosily jen raketáci ( Kub a tak )

Bertiboom
Čtenář
Bertiboom

Mám více něž bohatou, několikaletou vlastní zkušenost. Ty jsi sloužil na “Ještěrce”? Označení “bigoš” jste používali hlavně vy, záklaďáci, a pravda, na něj sem tak nějak zapomněl. 🙂 Jaký je rozdíl v pravém vojenském významu slov mezi pěchotou a motostřelci znám. Nikde jsem nepsal, že jde o stejný druh vojska, i když jsou to velice blízcí příbuzní, a jasné je i to, že motostřelci v moderních armádách zcela nahradili pěchotu, v ČSLA to bylo v době co jsi uvedl. Kde jsem sloužil není podstatné, baret jsem měl jiné barvy, patřil jsem k prvním v naší armádě, kteří měli na sobě “pouštní oblek”.

Kurt von Strohm
Člen
Kurt von Strohm

chemici ?

Bertiboom
Čtenář
Bertiboom

Ti co tam byli s nimi.

Kurt von Strohm
Člen
Kurt von Strohm

co vím tak tam byly jen chemici a nemocnice …

Bertiboom
Čtenář
Bertiboom

Odpověď ti musí stačit takto, z armády jsem odešel v roce 1993.

RozaMadMax
Čtenář
RozaMadMax

Ad 2 si napsal blábol. Němci narozdíl od rusů standartně stříleli ve stoje a co je podstatné na co možná největší možnou efektivní vzdálenost. Třeba Tiger běžně zahajoval boj na 2Km, protože jeho nejčastější nepřítel T-34 ho byl schopen ohrozit cca na 800m.

Tiger II.
Čtenář
Tiger II.

Presne nie ako blbost vo filme Fury.Ked tiger siel naproti trom shermenom.Normalne by cakal a dal ich dole pekne po jednom. ani B. PITT, by nemal sancu. 😀

Bertiboom
Čtenář
Bertiboom

To co napsal není blbost, jen se jednalo o “oprášené” doporučení na konci války, kdy munice nebyl nadbytek. A to s tím Tigrem, že “běžně” zahajoval boj na 2 km, také zas tak běžné nebylo. Tohle uměly jen zkušené posádky, kterých už v roce 1943, zejména po bitvě u Kurska, bylo také bylo poskrovnu. Nesmíš slepě věřit blábolům na internetu, zasažení jedoucího cíle na 2 km je umění i dnes (pokud z tanku, místo granátu, nevystřelí naváděnou raketu)a to mají v tanku jiné vybavení. Přesto ani dnes není procento zásahů rovné 100%, a u zkušených posádek se běžně pohybuje nad 90%, což je velmi hezký výsledek. Tankový granát na tu vzdálenost letí cca 2 s, cíl se běžně pohybuje rychlostí +40 km (v terénu) a manévruje.

Kurt von Strohm
Člen
Kurt von Strohm

jenže Tiger dostávaly prakticky jen ty zkušené osádky …..jinak je celá tahle debata hloupost , první nástřel prostě byl na maximální efektivní vzdálenost a ta byla u Tigrů poměrně vysoká , KT už byl dokonce přímo navržený pro boj na velkou vzdálenost
ale hlavně , ve většině případů vzdálenost prvního nástřelu určil terén …….všude se nedá střílet na 2-3 km

Bertiboom
Čtenář
Bertiboom

Přesně, jak si napsal, nejednalo se o běžné zásahy, a tak jsem to i myslel, musela k tomu být vhodná doba, terén a čas. Pak se dá trefit téměř cokoliv, přesněji řečeno, když s tebou spolupracuje nepřítel, můžeš mu způsobit velké ztráty.

Kurt von Strohm
Člen
Kurt von Strohm

jo dobře přeháněl jsem , Ferdové vs T-34 – tam byla více méně “spolupráce” rusů , nečekaly že by je na tu vzdálenost mohly němci ohrozit a stály na místě ( bohužel pro ně se mohly seznámit s tím co dokáže 88 mm L/71 s kvalitní optikou a zkušenou osádkou )
Tak či onak když k tomu byl terén zahajovala se často palba na 1500+m , u Němců to byl cílené protože se snažily pálit na vzdálenost na kterou je protivník nemohl ohrozit , navíc si uvědom že když si pročítáš paměti německých tankových es tak je tam skoro pokaždé stejný příběh jak přes kopírák naznačující že šlo o zavedenou praxi – zkušené posádky se prioritně přeřazovaly nejdřív k praporům těžkých tanků , později i k praporům těžkých stíhačů tanků , němci se snažily aby v tom nejlepším co měly byly i ty nejlepší posádky ( což sice nikdy nešlo na 100 % ale udělaly pro to maximum ) . Nakonec to i potvrzují záznamy – zásahů nad 2 km bylo celkem dost ( 3 a víc byly opravdu rarita , to nepopírám )

Glock17
Čtenář
Glock17

O jedné věci tady nepadla ani zmínka. A totiž o “běžné” skladbě německé obrněné techniky v letech 1943 – 1945 na východní frontě. Majoritní část tankových bojů se odehrála bez účasti Tigerů, ty se nasazovaly jen tam, kde fronta “hořela” nebo při lokálních útocích. Majoritní podíl techniky představovaly StuGy (III a IV), následované dlouhohlavňovými Pz. IV H, G a J. Pantherů byl věčný nedostatek, což je krásně vidět na tabulkových počtech v tankových divizích – podle tabulek z jara 1944 měl tankový pluk (“tanková” část tankové divize) mít 2 prapory – jeden s Panthery, druhý s Pz IV. Od září 1944 se ale tanové pluky doplňovaly podle toho, co bylo, tj. jeden prapor měl Panthery (pokud měl štěstí) nebo Pz IV a druhý dostal StuGy nebo Jagdpanzery IV. A právě kanony PaK nebo KwK L/48 nelze považovat za “glass kanony”. Další věcí byla stále horší kvalita munice – průbojný výbušný náboj vz. 43 měl být lepší než náboj vz. 39, v reálu s ním byly problémy – horší pohonná směs (prach), málo trhaviny v hlavici atp. Výsledkem byla nižší průbojnost než uváděly tabulky. Ergo logickým důsledkem bylo omezení střelby na delší vzdálenosti.

Tigery (I i II) byly vzácností, nejčastější případ nosiče dlouhé “acht-acht” v boji byly Nashorny. Vaše dohadování o tom, zda a jestli osádka Tigeru střílela už na 2 km vzdálené cíle je z toho pohledu marginálií, protože k nim docházelo zřídka a (jak správně dodává Bertiboom) na takovou vzdálenost stříleli jen zkušení střelci, kteří to měli povoleno. A těch už v letech 1944- 1945 bylo ve Wehrmachtu (Waffen SS) dost málo.

Ale abych se vrátil k tématu článku – sestřelit dobře pancéřovaného Panthera na vzdálenost 2 km kanonem ráže 76 mm (3-palcový kanon M3) s municí, která měla průbojnost cca 90 mm (pancíře zkoseného pod úhlem 30 st.) na 1000 yardů (náboje M62, M79 se používaly běžně, speciální T4 s lepší průbojností sebou posádky běžně vozily několik málo kousků) je opravdu “dost dobrý” výkon – zaprvé už jen zasáhnout ho a za druhé probít tak, aby tank vyhořel.

Kurt von Strohm
Člen
Kurt von Strohm

taky mě moc nesedí bod 2 , jak píše Roza tak Krauti obvykle začínaly palbu na maximální vzdálenost , Ferdové s 88 mm L/71 dokázaly zasahovat a ničit T-34 i na vzdálenost přes 4 km ….

Bertiboom
Čtenář
Bertiboom

Jenže opět to nebylo běžné, jednalo se o zcela výjimečné zásahy.

Kurt von Strohm
Člen
Kurt von Strohm

Bertíku střílel jsi někdy v reálu z děla ?
já střílel z 30 mm Pldvk , konstrukčně je to kanon na úrovni 2.sv , zaměřovač to má prostý optický , bez přiblížení a s jedna osnova je pro palbu na pozemní cíle , výcvik jsem měl minimální ( pendloval jsem půl roku mezi pozicí nabíječe a střelce ) , předchozí zkušenost nula ( takže zhruba stejně zkušený jako nějaký druhoválečný zelenáč ) ….a i tak jsem bez problémů zasahoval cíle ve vzdálenosti přes 1 km
stojící cíl se trefit dá i na velkou vzdálenost , čím zkušenější posádka tím rychleji to zvládne ( méně nastřelovacích ran ) , nikdo se tu nebavil o palbě na pohyblivý cíl ….a Němci měly nařízeno vždy pálit ze stojícího tanku btw….střelba za jízdy se v dobách tanků bez stabilizace děla považovala za nesmyslné plýtvání municí

Bertiboom
Čtenář
Bertiboom

Budeš se divit, střílel, ale ne z Ještěrky. I přesto, že 88 byla přesné dělo, nebyly zásahy na 4 km běžné, jak je tady psáno. A mimochodem, střílet si na létající terče v mírových podmínkách je něco jiného, než v podmínkách války. Tohle se opravdu srovnávat nedá.

Kurt von Strohm
Člen
Kurt von Strohm

střílel jsem hladový , nevyspalý ( což je u vojáka ZVS na cvičení standart ) a chvilku po tom co mě velitel čety chtěl utrhnout hlavu ……. válka to sice nebyla ale na druhou stranu ty terče se zas hýbají rychleji než tanky …..