Jsem tu zpět s další částí našeho tankového muzea ve Švédsku, jménem ” Arsenalen “. Jak jsem uvedl v předchozím příspěvku, budeme se věnovat dalším modelům, které se zde nachází.
Tak přeji příjemné čtení a pojďme na to.

Nyní zde máme Amfibiestridsvagn T37 A TU.

T-37 A TU byl sovětský obojživelný tank, který částečně vycházel z britského obojživelného tanku Carden-Loyd a částečně z jeho, již částečně poruštěných verzí T-33 a T-41, které nebyly pro nevyhovující parametry přijaty do výroby. Jeho sériová výroba probíhala v letech 1933 – 1936, postaveno bylo 1200 tanků. Krom toho vznikla plamenometná modifikace (OT – 37, 75 kusů) a podvozkem tanku se stal základem pro samohybné dělo SU-37. Byly zde i experimenty s použitím tohoto tanku u vzdušných výsadkových vojsk, ale výsledky projektu se ukázaly být neuspokojivé.
Výzbroj tanku představoval kulomet DT – 7,62 mm, pancíř svislých stěn věže byl silný 6 mm, u vany pak 9 (čelo, boky) – 6 (záď) mm.
Z celkového počtu 1200 byly do dnešní doby dochovány pouze 2 tanky a z nich jeden se nachází v britském muzeu Bovington a druhý právě zde v Arsenalen.

Posléze jsem se dostal před hlavní pýchu muzea a tím myslím tank Stridsvagn (STRV)  M/38.

STRV M/38 byl vyvinut firmou Landsverk. První prototyp spatřil světlo světa roku 1934. V pojezdovém ústrojí byly dosud používaná listová pera nahrazena torzními tyčemi. Pancéřové pláty byly k sobě svařovány, boky věže a čelní panel korby byly kvůli posílení ochrany zešikmené. Pohonná jednotka sestávala z motoru Scania-Vabis 1664 o výkonu 142 koňských sil, který umožňoval tanku vyvinout maximální rychlost 46 km/h. První verze L-60 měla volantové řízení, které bylo u pozdějších verzí nahrazeno klasickým pákovým ovládáním. Výzbroj se stávala z jednoho 37mm děla Bofors a jednoho 8 mm kulometu. Později byl tank modifikován do finální verze, kterou zde vidíte.
Ve švédské armádě sloužilo celkem 136 kusů tohoto stroje. K útvarům přicházely první tanky v roce 1939, poslední v září 1944. Z výzbroje byly poslední kusy vyřazeny v roce 1957.
V roce 1956 prodalo Švédsko 25 kusů tohoto stroje do Dominikánské Republiky. Zpočátku sloužili k obraně letecké základny u hlavního města Santa Dominga, poté byli zařazeny do nově vzniklé obrněné brigády. V dubnu 1965 se podíleli na potlačení státního převratu, avšak pár jich padlo do ruk vzbouřencům. Jeden z nich byl poté zničen palbou amerického tanku M48 Patton při útoku proti americké ambasádě. Celkem byly v konfliktu zničeny tři tanky. V roce 1968 byly zbývající tanky STRV M/38 převedeny pod prezidentskou gardu. Poslední z nich byl vyřazen ze služby v roce 2001.
A všem vám říkám, tento kousek je opravdu potřeba vidět na vlastní oči.

Na levici tanku uvedeného výše se nacházel tank, který má české kořeny a to Stridsvagn (STRV)  M/37.

STRV M/37
 byla varianta tančíku AH-IV z ČKD vyráběná pro Švédsko. V roce 1936 se Švédsko rozhodlo zařadit tankové prapory do pluků Royal Skaraborg a Royal Soedermanland. Na nákup bylo uvolněno 4,7 mil švédských korun. Nákupčí komise přijela v roce 1937 do Prahy a chtěla vidět tanky v provozu. Během předvádění v Krkonoších se podařilo Švédy přesvědčit, že tank je vhodný i pro jejich podmínky. Bylo objednáno 48 kusů.
Tank byl ve Švédsku označen jako Strv m/37. Hlavním rozdílem bylo vybavení vozidla švédským motorem, velitelskou věžičkou a výzbrojí dvou kulometů Ksp m/39. Kromě prvního kusu probíhala montáž ve Švédsku v Oskashammu. Pancéřové plechy dodala domácí ocelárna Avesta a ČKD dodalo vrtací šablony a montážní přípravky. Celá dodávka odešla 13. září 1938 ve 13 železničních vagonech.

Posléze jsme se přesunuli k obrněnému vozidlu Pansarbil (PBIL) M /40 – LYNX.

Pansarbil m / 39 nebo Lynx byl švédský 4×4 obrněný vůz , který AB Landsverk začal vyvíjet v roce 1937 na přání Dánska.
Lynx měl nízké posunuté tělo s dobře šikmým, ale tenkým pancířem. Benzínový motor Scania – Vabis s výkonem 140 koní byl uprostřed levé strany. Posádku tvořilo šest vojáků.
Tři vozy byly doručeny do Dánska v dubnu 1938, ale další šarže patnácti vozidel ještě očekávala dodávku do Kodaně, když druhá světová válka vypukla v roce 1939. Poté byli zabaveny Švédy, kteří je označili jako Pansarbil m/39 a objednali dalších třicet jednotek pro švédskou armádu. Jelikož Landsverk postrádal kapacitu, nová série byla vyrobena společností Volvo, a proto byla poháněna motorem Volvo označeným jako Pansarbil m/40.
Všechny švédské vozy byly namísto Madsen vybaveny automatickým kanonem Bofors 20mm akan m/40 .
V roce 1956 bylo 13 kusů prodáno do Dominikánské Republiky.

Vedle tohoto tanku vyčníval další kousek jménem Stridsvagn (STRV) M/40L – L-60-S III.

Tento model představuje vylepšenou verzi STRV M/38. Firma Landsverk ho vybavila lepším čelním pancířem, dělem s lepší průbojností a výkonnější převodovkou.
Sloužil až do roku 1995, kdy byl plně vyřazen z provozu a věnován do muzea.

Po jeho pravici se nacházel jeho větší bratr jménem Stridsvagn (STRV) M/42.

Stridsvagn m/42 byl první tank ve výzbroji švédské armády, který byl vyzbrojen kanonem ráže 75 mm. Svůj původ odvozuje, od 16 tunového lehkého tanku Lago, jenž byl vyráběn ve společnosti AG Landsverk, pro potřeby maďarské armády pod označením Landsverk L – 60. Švédové však do výzbroje chtěli zařadit vozidlo s výkonnější výzbrojí a proto nakonec vznikl Strv m/42, jenž nesl ve věži lafetovaný kanon L/34 ráže 75 mm, který měl podobné balistické charakteristiky jako německý 75 mm kanon L/24.
Švédská armáda objednala prvních 100 vozidel Stridsvagn m/42 v listopadu 1941. Jelikož byla v těchto strojích zamontována elektromagnetická převodovka, měla vozidla označení Strv m/42 TM (kde písmeno T odkazuje k instalaci dvou motorů a písmeno M  prozrazovalo elektromagnetickou převodovku). Na začátku roku 1942 přišla objednávka na dalších 60 vozidel, které byly nakonec postaveny v licenci u společnosti Volvo. Pět vozidel této série bylo vybaveno výkonnějšími motory Volvo A 8B. Změnou byla i náhrada elektromagnetické převodovky, převodovkou hydraulickou. Označení vozidel potom bylo Strv m/42 EH (kde písmeno E  znamenalo, že vozidlo má již pouze jeden motor a H, že je vybaveno hydraulickou převodovkou). Další verzí byl Stridsvagn m/42 TH, který byl znovu vybaven dvojicí motorů, ale nesl hydraulickou převodovku. V létě 1942 přišla objednávka na celkem 80 vozidel (70 strojů verze m/42 TH a 10 verze m/42 EH).

Tímto bych dnes uzavřel další část švédské epopeje a nebojte, brzy budete mít naservírovanou další část.
Váš Křeček.

4
Komentujte

avatar
  Odebírat  
Upozornit na
licus_10
Čtenář
licus_10

pěkný článek, díky 🙂 jen doufám, že zůstane jen tady 😀

Kis
Čtenář
Kis

Neboj Kurvalíná11 už mačká Ctrl+c Ctrl+v 😀

miro
Čtenář
miro

Kurvalíná11 🙂

Pitrs74
Čtenář
Pitrs74

Křečku za 1